ukázka:

Po pár hodinách tvrdýho spánku, jsem pozvolna začala vnímat hukot z dálky, jak burácející vodopád nebo závodní dráha kamionů, nedovedla jsem se probrat a nešlo mi určit, co se to děje... S velkou námahou jsem konečně probudila mozek, otevřela oči a strnula. Nade mnou stál ten obrovskej pes, já zírám do jeho otevřený tlamy, děsí mě vyceněný zuby a temný vrčení, takový, jaký jsem ještě neslyšela, jeho sliny mi kapou do tváře, jeho dech se odráží od mýho čela. Nedokázala jsem se pohnout, ztuhla jsem a absolutně nevěděla co dělat. Bála jsem se i dýchat,

zavřela jsem oči a čekala, co přijde.

Pomalu a ladně, tak, že jsem ani neslyšela ani necítila jeho pohyb, skočil z postele, jde do obýváku, do kuchyně, zpět do ložnice a pak zase dál po bytě, slyším vzdalující se brutální klokot jeho vrčení, přerušovanej jen klapáním jeho čelistí naprázdno, ale o to důraznější, to z napjatý emoce vždy otevřel tlamu a rychlým sevřením zubů jí bleskově sklapnul, jak obrovskej kovovej lis v továrně na strach, jak obrovskej drtič, kterej potřebuje něco kousat, trhat... bylo to hrozivý a můj strach byl nekonečnej.

Evidentně nevěděl, kde je, pro něj zase neznámý místo, myslím, že jak byl unavenej, tvrdě usnul, vzbudil se s úlekem, kde je, a už zůstal v tý schýze, že je něco jinak a on neví: je zavřenej, zmatenej - nebezpečnej.

Ležela jsem naprosto ztuhlá na posteli, snažila se pochopit jeho pocity, věděla jsem, že teď je v jiným módu, teď, tady hrajou hlavní roly pudy a jeho strach a špatný zkušenosti, agresivita na hraně ovladatelnosti, stačí jen malej podnět a poznám peklo...……..

kniha ...bude dobrej… agresivní pes a jeho výcvik